Šumava - Roklan

Letošní, už druhý,  ročník  pochodu Šumavou směřoval na vrchol Roklanu. 

Začátek byl na dolním nádraží v Karlových Varech a to už o páté hodině. Vyjíždíme přesně na čas a směřujeme přes Andělskou horu do Žalmanova. Tady v prostorách Doupovských uzenin  nabíráme  jednak  proviant  na cestu a hlavně skupinu dalších cestujících  včetně hlavního aktéra akce pana Pelanta . Jedeme přes Toužim, Plzeň až do Klatov. Zde je  malá zastávka na benzínce ( proběhne distribuce proviantu - řízek, chléb, energie sbalená na cestu a jablko) a přistupuje i architekt výletu Mgr. Svoboda s paní. Nyní jsme kompletní a nic nám nebrání v další cestě. Motáme se předhůřím Šumavy, cesta pomalu stoupá a  klikatí se. Obloha se sice neochotně, ale přece, rozjasňuje a občas vykoukne i slunce.  Železná ruda - hranice a už jsme v "dojčlandu". Poznáme to ihned podle úpravrnosti osad a vesniček. Ještě projedeme  Zweislem, kde odbočíme na vedlejší silnici a přes Frauenau dorazíme do Spigelau. To je cíl naší cesty. Je devět hodin. Vystupujeme a bereme si své saky-paky. Ještě nezbytná návštěva WC  a náš výlet může začít.

Z parkoviště v Spigelau jedeme ekobusem cca 15 minut do výchozího bodu cesty na Roklan. Jsme v národním parku Bavorský les. Sem je individuální motorová doprava zakázana, proto ten ekobus. Po výstupu z busu se po malých skupinkách vydáváme po lesní cestě vzhůru. Zpočátku je sklon cesty mírný, ale vzápětí se zvedá.  Cesta vede lesem, je příjemný chládek. S nastoupanou výškou ubývá svršků, výstupem zahřátá těla je třeba chladit. Po cca hodinovém ťapkání se pomalu mění chrakter krajiny, přibývá uschlých stromů, les řídne až zcela mizí. Pouze soliterní kusy  a nepřeberné množství uschlých pahýlů naznačují, že zde býval hustý porost.  A hle, na mýtině je  místní občerstvovna. Skupiny, jinak roztroušené, se zde slučují do větších celků. Svačíme, někteří si kupují místní Bier. Po malé přestávce se drápeme do už docela slušného kopce. A je tu finále! Zdoláváme vrchol Roklanu - Grose Rachel, jak jej místní nazývají. Samozřejmě, že musí následovat vrcholové foto, malý oddech a rozhled po okolí. Je to neutěšený pohled.  Směrem do Čech to připomíná  Tunguskou katastrofu. Polámané, mrtvé kmeny stromů kam se podíváš. Také pod vrcholem Roklanu je to samé.  I tady řádil kůrovec - vlastně Der Borkenkäfer, jsme  přece  v Německu.

Sestupujeme k další atrakci, k Roklanské kapli. Ta už leží na kraji lesního porostu nad jezerem. Tady je to pastva pro oči i fotografy. Od kaple pak po klikatící se cestičce se přesouváme k Roklanskému jezeru. Následuje krátké posezení, kochání se přírodou. Postupně se trousíme po už široké lesní cestě směrem k parkovišti, kde jsme ráno vystupovali z ekobusu. Sem přichází skupinky postupně a také postupně odjíždí do Spigelau.  Poslední skupina sem přijde v 16 hodin.

Nastupujeme a odjíždíme za další atrakcí do městečka Neuschönau - je to stezka korunami stromů - nejdelší na světě,  jak hlásá reklama.  Po zaplacení 7€ na hlavu vyrážíme. Stezka je dlouhá 1300 m a vine se ve výšce od 8 m do 25 m korunami buků, jedlí a smrků. Zakončena je pak stromovou věží vysokou 44 metrů. Didaktické stanice názorně prezentují životní formy lesní fauny a flóry. Stromová věž je vskutku  úžasná. Klene se nad  třemi  38 m  vysokými jedlemi a bukem. Z vrcholu je famózní panoramatický výhled. V dálce vidíme i Roklan.  Po prohlídce se busem vracíme zpět do Spigelau. Na parkovišti se potkáváme s pár jedinci, kteří se " ztratili",  jak jsme si mylně myslili. Neztratili se, jen šli pomalu a nebrali telefon. Ale konec dobrý, vše dobré.

Cesta zpět vede stejným směrem. V Klatovech vystupují Svobodovi - opět na benzince je malé občerstvení a pak rovnou do K.V. Sem přijíždíme  před 22 hodinou.

Výlet byl obrazem i slovem jedinečný.