Jesličky-betlém.

Dávno před zvykem zdobit vánoční stromek byly symbolem Vánoc  jesličky neboli betlém. Jednalo se vždy o umělecké ztvárnění Panny Marie a svatého Josefa, jak pečují o právě narozeného Ježíše, ležícího v jesličkách. Scéna bývala vždy doplněna třemi orientálními králi, kteří přinášeli Ježíšovi dary. Jako další se vyskytovala různá zvířátka a další figurky. Za těmito postavami bylo nakresleno město Betlém.

Nejstarší zmínky hovoří o 4. století, kdy se plastické výjevy narození objevily v římských chrámech. Za první doložené se považují  jesličky jáhna, později zvaného František z Assisi, který je vytvořil jako živý obraz ve dvacátých letech 13. století poblíž obce Greccio ve střední Itálii. Představení probíhalo v upravené jeskyni, která byla osvětlena loučemi, uvnitř byly jesličky, oslík  a telátko. Rozšíření tohoto představení přinesl středověk, betlémy se začaly objevovat v chrámech a kostelech jako soubor soch a sošek. Na konci 16. století pronikly jesličky i do světského prostředí, mezi měšťany, řemeslníky a na venkov. V 60 letech 16. století se objevují i v českých zemích, konkrátně v kostele sv. Klimenta v Praze. Katolická církev tohoto zvyku využila k emocionálnímu působení na své farníky. Vytváření  betlémů bylo rovněž dobrým způsobem obživy  a příjmů pro mnohé řemeslníky. Avšak Marie Terezie svým dekretem z roku 1751 zakázala vystavování betlémů v kostelích. Tím přispěla k rozvoji domácí lidové tvorby, ke vzniku " betlémářství " jako oboru. V 18. a 19. století se stalo vyřezávání a vystavování betlémů velmi rozšířeným zvykem a v postavičkách se odrážel každodenní, běžný život obyčejných lidí. A jak známo, lidová tvořivost nezná mezí. V chudších rodinách se jesličky vyráběly z těsta, papíru nebo z papírové hmoty, vyřezávali se ze dřeva. Na vesnicích byla oblíbeným materiálem sláma a kukuřičné šustí. Také keramická hlína, perník nebo chlebová střida přišly ke slovu. S postupujícím rozvojem průmyslu a řemesel se stavějí betlémy mechanická, kde se pohybuje množství figurek. Některé betlékmy se vestavují do skříněk či obrazových rámů. V krušnohoří bylo zvykem postavy a krajinu natřít klihem a posypat drceným sklem nebo hrubou solí  jako imitací sněhu. Na konci 19. a ve 20. století jsou vydávány tiskem vystřihovánky betlémů, které mnohdy vytvořili přední umělci té doby. Vzpomeňme např. na betlém od Mikoláše Alše .

Betlémy se stavěly na Štedrý den a rozebíraly se až na Hromnice ( 2. února).

Z jesličkových zajímavostí.

Jedny z největších klasických jesliček mají v rakouském Steyeru,čítají na osm set postav  a rozmístěny jsou na ploše 60 m čtverečních. Vyřezal je místní obchodník Josef Friml ve 20 . soletí.

Nejslavnější český betlém je třebechovický. Vytvořili jej truhlář Josef Probošt , řezbář Josef Kapucián a tesař Josef Friml. Práce jim trvala 40 let a dílo dokončili v roce 1906. Celý betlém  váží tři tuny a má 400 pohyblivých figurek a dalších 2000 předmětů.  Krýzovy jesličky. Jsou vystaveny v městském muzeu v Jindřichově Hradci. Vytvořij je punčochář Krýza kolem roku 1900. Je to mechanický betlém s 1398 kašírovanými postavičkami z nichž se 133 pohybuje. Kromě scény narození Ježíše je zde také scéna " vraždění neviňátek" , což je pro české betlémy nezvyklé.  Metelkům betlém. Jeho autorem je ředitel dívčí školy v Jilemnici a pochází v osmdesátých let 19.století. Betlém má 300 postaviček včetně sokolů cvičících na hrazdě. Zabírá čtvrtinu kruhové výseče a staví se do rohu místnosti.  A posledním známějším  betlémem je Čaloudův betlém. . Písmomalíř Čaloud jej vytvořil pro chrám sv. Martina v Třebíči. Jeho betlém je  malovaný, papírový a má neuvěřitelných tři tisíce postav.

V polovině 19. století vytvořil krkonošský švec Josef Mařatka jesličky, kde se přišlo Ježíškovi poklonit celé husitské vojsko včetně Jana Žižky.

A na slovensku vznikl betlém, kde jsou všechny postavy nahé. Jeho autorem je  Košický výtvarník Peter Hanko.