Aktuálně - Akce minulé

Podnět k zamyšlení a možná i dobrý typ pro další z našich výletů do " ráje Šumavského" nám  poslal pan Václav Svoboda.

Výročí Karla Klostermanna

Vážení příznivci šumavských vycházek, dovolte, abych vám připomněl, že na letošní rok připadají hned dvě výročí spisovatele, který je se Šumavou spojen jako málokdo. 13.února uplyne 165 let od narození a 16.července 90 let od úmrtí Karla Klostermanna. Asi není nikdo, kdo by alespoň podle názvu neznal kultovní knihu Šumavy – Ze světa lesních samot. Než ji však Klostermann napsal, musel ujít složitou pouť nejen po šumavských lesích, cestách a loukách, ale také ve svém životě. Narodil se do rodiny lékaře Josefa Klostermanna v hornorakouské obci Haag. Rod však pocházel ze Šumavy, konkrétně z okolí Rehbergu (dnešní Srní). Jeden z předků je vzpomínán jako legendární dvoumetrový silák, který dokázal rukama postavit na kola převrácený vůz s dřívím a další kousky. Říkalo se mu Rankelský Sepp (podle rodiště na samotě Ranklov nedaleko Horské Kvildy). Dnes má pomník naproti penzionu Rankel na Horské Kvildě. Vraťme se však k budoucímu „spisovateli Šumavy“. Byl nejstarším z 10 dětí. Hned rok po jeho narození se rodina stěhuje zpět do Čech, do Sušice. Otec několikrát změnil působiště, ale nakonec se usadil v Kašperských Horách. Karel vystudoval gymnázium (Klatovy, Písek) a odešel do Vídně, aby se stal jako otec lékařem. Po 5 semestrech ale studia medicíny ukončil a nakonec se stal profesorem němčiny a francouzštiny na reálném gymnáziu v Plzni (byl jazykově neobyčejně nadaný – hovořil i česky, italsky, rusky, španělsky, anglicky, srbochorvatsky, rumunsky a polsky). Během studií si musel přivydělávat , neboť otec zemřel a Karel musel podporovat na studiích i nejmladšího bratra Jakuba, který se stal knězem. Z nevelkého profesorského platu podporoval i matku a další sourozence. Poté, co ovdověl, se znovu oženil, s dcerou továrníka, a tím se zabezpečil na zbytek života. Po odchodu do penze žil ve Štěkni, kde také zemřel. Hrob má v Plzni, srdce mu ale zůstalo na Šumavě, kterou tolik miloval a navštěvoval ji každou volnou chvilku. Do detailu poznal život jejích svérázných obyvatel, obdivoval jejich vůli rvát se s nelítostnou přírodou a oslavoval je ve svých knihách. Největší slávu mu přinesl již zmiňovaný román Ze světa lesních samot, jehož děj se odehrává na březnické hájovně (v té době se Březník nazýval Pürstlink a byl, stejně jako dnes, jedním z nejodlehlejších míst Šumavy, kde zima trvá 7 měsíců a 5 měsíců je chladno. Když se však vydaří slunný den, je to i jedno z nejnádhernějších míst) a jméno revírníka Kořána se stalo symbolem šumavských hajných. Z dalších knih Klostermannových stojí za přečtení např. romány V ráji šumavském, Skláři či povídky Odyssea soudního sluhy nebo Bílý samum.

Václav Svoboda, rodák šumavský

 

pf2013

Aktualizováno (Pondělí, 31 Prosinec 2012 00:16)

 

Silvestrovská úvaha.

A je to zase tady. Noc, kdy po zkonzumovaném alkoholu se roztáčejí mozkové závity jako vrtule letadel, noc, kdy je všem veselo - nebo alespoň se o to snaží - noc plná rachotu a čmoudu z ohňostrojů a petard. Noc silvestrovská. Bujaré veselí graduje a nikdo pranic nedbá hodin následujících. Vždyť už náš nezapomenutelný génius a objevitel Jára da Cimrman vyřkl klasický postulát: „ Chlast je slast“.     Ovšem ráno pak nebývá moudřejší večera. Většinou má takovýto oslavovatel na krku malou hlavu a v ní ještě větší, která se chce dostat ven z té malé. A za krkem mu sedí parádní orangutan! Kocovina. V různých zemích mají pro tuto příšernou „nemoc“ různá pojmenování a také zaručené recepty „jak na to“! Tak v Dánsku, jak známo podle některých rčení – pije jak Dán- říkají, že mají tesaře v hlavě ( tommermand). Němci zase vidí kocoura a slyší jeho nářek ( Katzenjammer. Zkomolením tohoto slova patrně vznikl i český výraz kocovina ). Japonci tento stav nazývají fucukajoi, což je celkem výstižné - opilost druhého dne. Španělé mají výraz Rasaca. No a nejlepší a nejvýstižněji pojmenovali kocovinu Francouzi. Avior la gueule du bois - znamená to „ mít dřevěnou držku“. To snad ani nepotřebuje komentář, zcela přesně vystiženo.

A jak nato? No nějakým vyprošťovákem! Někdo upřednostňuje silný vývar, lák z okurek, silnou černou kávu atd. Kupříkladu v Anglii si dávají „trpícího parchanta“ , mix z ginu + brandy + limetkového džusu + toniku + zázvorové limonády. Kubánci preferují bílý rum s ledem a v USA, jak jinak Coca Colu. No a odborníci na slovo vzatí - Rusové – dají několik stakanů a je vymalováno. Takové pivo také není k zahození. Osvědčila se také sklenice vody s šumivým vitaminem C, v lékarně se dá pořídit Samaritán, Antiethanol 107, Noblem, Prevento, Drinkchaser. Drsní a zkušení harcovníci v „ oboru“ preferují metodu „ TZ“- taktické zvracení .Tím výrazně a cíleně sníží hladinu alkoholu a dříve se doberou střízlivosti .

Tak vzhůru do bezvědomí, pijte s mírou a když není žádný nablízku, tak s někým jiným, ale tak, aby nebylo kalné opilcovo ráno.

Volně podle vlastních zkušeností a Lidových novin. Richka

Aktualizováno (Pondělí, 31 Prosinec 2012 00:11)

 

Ano, přesně tak to bylo.

Ano, výzkumu této problematiky jsem věnoval nejlepší léta svého života a nelituji toho.

Dlužno ještě dodat, že černý pes Kazan se vzácně zjevuje v okolí A.H. i v bílé formě zvané alba a v zájmu konspirace slyší na jméno Viktorie (Viki), někdy i Wyktorie (Wyky).

Zdravím.

 

Dobrý den,
zdravím z Lubence a posílám ještě PF než nastane konec světa.........
Doufám, že lidé konečně dostanou rozum, jak se přepovídá v Novém
věku Vodnáře. Zatím tomu však nic nenasvědčuje.
Jitka a Richard Kantovi
www.skloart.cz

=

Mockrát děkujeme,přejeme klidné a šťastné prožití vánočních svátků.Součastně mockrát děkujeme za vše co děláte a moc si toho vážíme.
Lucie a Martin

=

Aktualizováno (Pátek, 28 Prosinec 2012 21:47)

 

Ahoj všem!

Celé Vaše sdružení je jako boží zjevení – v této době! Přeji Vám všem elán do dalších akcí, držím palce, ať se práce daří a věřím, že budu moci taky přispět svojí troškou do mlýna!

Jitka Stoklasová

Aktualizováno (Čtvrtek, 27 Prosinec 2012 23:04)

 
More Articles...
Přihlášení